phr.cz



Mejla Hlavsa, Jan Pelc - Bez ohňů je underground

Kniha vzpomínek

Více detailů


220Kč incl. tax

ISBN8072870203



Druhé, rozšířené vydání rozhovoru o historii nejvýraznější undergroundové skupiny - Plastic People of the Universe, od jejího založení po americké turné v roce 1999. S předmluvou Ivana M. Jirouse a doslovem Vráti Brabence. Historie kapely v letech 1990-2001 - Jiří Vanča.

 

Recenze:

Kniha spisovatele Jana Pelce nese název Bez ohňů je underground. V knize si Jan Pelc, autor řady knih, zejména vynikající A bude hůř, povídá s Milanem Mejlou Hlavsou, jednou z čelných postav skupiny Plastic People of Universe (PPU). Mejla vzpomínal na časy psychedelické hudby představované zejména kapelou The Primitives Group a bylo mu vysvětleno, že s ohněm je to psychedelic a bez ohňů underground.

Napadlo mě, zda v 21. století underground (androš) ještě někoho dokáže oslovit? Historie už je taková, že dříve věznění a pronásledovaní se dostanou do učebnic a lze z nich propadnout i u maturity, či u zkoušky na vysoké škole.

Pro novou generaci se androš zdá být pouhým kusem historie a jmény, která se zapomenou. Přesto si myslím, že nelze nad tím hnutím po roce 1968 jen tak mávnout rukou. Podobně jako se postupně po II. světové válce stávalo nežádoucím stíhání nacistů, tak i dnes se zdá, že v sedmdesátých a osmdesátých letech téměř o nic nešlo, protože nešlo vlastně o život. Obecný lid trápí zdravotnické poplatky, aféry politiků a tzv. celebrit, tématem rozhovorů jsou většinou televizní seriály a převzaté reality show.

V roce 1944 se v Humpolci, ve spořádané rodině úředníka a učitelky, narodil syn Ivan Martin, příjmením Jirous. V šedesátých letech minulého století vystudoval kunsthistorii na Filozofické fakultě, a jak bylo tehdy zvykem, netrávil většinu času chatováním, ale v přilehlých hospodách. V jedné z nich vznikla společnost nazvaná Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu a jeden z této společnosti, jistý Eugen Brikcius, mu vymyslel přezdívku Magor. Magor psal básně a postupně se spřátelil s "máničkami" hrajícími s Primitivy a později se stal manažerem kapely PPU. Spřátelil se i s Egonem Bondym, jehož lze s Bohumilem Hrabalem či Honzou Krejcarovou, dcerou Mileny Jesenské, zařadit do androše let padesátých.

Vedle Mejly hráli v původní sestavě PPU saxofonista Vratislav Brabenec, Josef Janíček na klávesy, Jiří Kabeš na violu a Jan Brabec na bicí. Krom dlouhých vlasů, které tenkrát nesměly zejména do televize, dráždili PPU v čele s Magorem režim naprosto nekonformními texty, později i zhudebněnými básněmi Egona Bondyho. Nedávno jsem našel na youtube.com záznam ze slavnosti sovětské písně v Paláci kultury ze sedmdesátých let minulého století. Krom sovětských ansámblů a českých souborů ÚV SSM Plameny a Planety (Jiří Štědroň jistě vzpomíná), tam nadšeně tleskala do rytmu i jedna folková, velmi slavná kapela. Představa protikladu vůči tomuto "skočnému mládežnickému veselí" v podobě lehce podnapilých vlasatých mladíků se zcela netradičním repertoárem, to nemohl nebýt pro režim šok. Na rozdíl od kádárovského gulášového socialismu vypověděl režim u nás těmhle klukům válku. Krom TV pořadu ukazujícího údajnou vulgaritu (kdyby tak dnes soudruzi slyšeli například rapové texty) část z nich postavil před soud. V roce 1976 soud proběhl a stalo se něco nečekaného. Za ty kluky, kteří krom Magora neměli velké vzdělání, se postavila část elity národa, například profesor Patočka, který zcela jistě tomuto žánru neholdoval. Když čteme vzpomínky Mejly a jiných, ti kluci nebyli hrdinové od přírody, jen řekli naplno, co si myslí a vyjádřili to po svém - hudbou. Výsledkem byla Charta 77.

Nedávno mi kdosi z mé generace říkal, že v oněch letech se vlastně nic moc těmto lidem nedělo. Nemá smyslu o tom s takovými diskutovat, stačí si uvědomit, že Magor odseděl celkově 8,5 let v kriminále, zčásti s vrahy ve Valdicích. Za mých mladých let jsme se učili, jak hrdinský Fučík psal ve vězení svou reportáž. Magor psal své krásné a křehké verše a pohádky pro své děti rovněž ve vězení.

Ivan Magor Jirous není nějakým pomníkem odboje, ani pouhým opilcem a výtržníkem. Jirous je především vynikajícím básníkem své generace, podle veršů člověk vnitřně citlivý a zranitelný. Myslím si, že androš není jen mrtvým kusem čítankové historie. Krom toho, že je důkazem lidské statečnosti a odvahy, je i součástí naší kultury. Chce to jediné, začít se o tuto část kultury zajímat a poznat, že androš je sice stále bez ohně, ale svítí.

(Zdroj: folktime.cz)

 

 

 

Zatím nejsou žádné produkty na podobné téma

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.

 

(prázdný)