phr.cz



Kytary a řev aneb co bylo za zdí - Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989


270Kč incl. tax

KARACBZZK



Máte-li rádi punk a hardcore, a nebo, i když nejste skalními fanoušky, chcete se jen dozvědět něco z historie, určitě byste tuhle obsáhlou publikaci neměli přehlédnout. Rovnou bez obalu na úvod říkám, že v mé knihovničce bude mít čestné místo, hned vedle Excentriků v přízemí, Alternativy Mikoláše Chadimy, Bez ohňů je underground a dalších, které považuji za zásadní rukověti člověka, který se zajímá o domácí nekomerční hudbu. Berte tento text tedy především jako dloubnutí, abyste si ji koupili, ale na druhou stranu mi to nijak nebrání, abych se jí v následujících řádkách nepodíval na zoubek, a to i z hlediska negativ, která se pochopitelně také nějaká najdou. V dnešní době je to totiž úplné zjevení. Jak známo nejrůznější encyklopedie či souhrny tohoto typu už žádné skoro nevznikají, protože je s jejich sestavením strašná práce, kterou může motivovat pouze a jen nemalé nadšení, jelikož finance tady nehrozí. A navíc je tu i průběžně aktualizovatelný internet. Takže prvotní reakce je zvolání: SLÁVA!!! Připočteme-li skutečnost, že knížka je vyloženě přecpána desítkami úžasných fotek Štěpána Stejskala, pak opravdu už není co řešit.

Druhotná reakce se u mě dostavila hned po přečtení, což netrvalo dlouho, protože knížka je napsaná docela dobře, takže se čte sama. Autor má specifický jazyk, ale také poměrně slušnou, neznásilněnou, a přitom přirozenou češtinu. (roztomile na mě působí krajový slang, který už mě kdysi bavil v knížce Mládí v hajzlu - zatímco v mém prostředí se skladba či píseň většinou hovorově označuje jako "věc" nebo "kousek", u autora je to zásadně "vál" - ale to jen tak na okraj.)> Tou druhotnou reakcí je výrazný pocit, že autor (o něm dále) se s elánem do něčeho pustil, aby mu až posléze došlo, jaká je to děsná práce, a jak velké sousto si ukousl. (Nekritizuji!, nedivím se!) Protože jak v úvodu často zachází do až obdivuhodných detailů, s postupem počtu stránek občas probleskuje vzrůstající odstup, abych ze závěru knihy už jasně cítil ono nevyslovené "Ať už je to sakra hotový". Na druhou stranu i v závěru má kniha do odfláknutosti třeba mnohonásobně útlejší knížečky Punk Not Dead z počátku devadesátých let, hodně daleko. Ale pojďme k samotnému obsahu.

U podobně shrnující publikace se samozřejmě přímo vnucuje otázka, co v ní chybí, na co se zapomnělo. Zní to neuvěřitelně, ale troufám si tvrdit, že prakticky na nic, co by stálo za řeč. Což je šok, který asi nemá obdoby. Občas je to až komické, ale naopak je zde věnován prostor i skupinám, které by 95 % jiných opomenulo nebo jen okrajově zmínilo. Poměrně hodně místa tu totiž zabírají informace o bandách, které odehrály třeba jeden (!!!) koncert, a jejichž význam je zanedbatelný i v lokálním měřítku. Většina podstatných jmen domácí scény tu má svůj samostatný oddíl - zde bych měl první výraznou připomínku. Jestliže došlo i na některá jména, jejichž význam je mimo žánrovou scénu silně diskutabilní, je škoda, že svůj samostatný prostor nedostali Michael´s Uncle, podle mého naprosto zásadní parta nejen počátků českého hc, ale rockové scény druhé poloviny osmdesátých let u nás jako celku vůbec, a byli odbyti jen blokem v krajových souhrnech. Takže se dočtete poměrně detailně mj. o Plexis, Visacím zámku, Šanov, HNF, FPB, Znouzecnosti, Radegastu či Zeměžluči, ale opomenuti nejsou ani slovenští Lord Alex nebo Zóna. Dalších několik desítek jmen se vyskytuje v kapitolách věnovaných jednotlivým krajům. Svou smysluplnost mají určitě i kapitoly o nahrávkách, fanzinech a situaci ohledně možností a podobě tehdejšího koncertování. Ovšem "anketa" autorem subjektivně vybraných person už je spíš jen zpestřující než obsahově nějak přínosná, a vyloženě osobní záležitostí, pro knihu i nezasvěceného čtenáře zcela bezcennou, je ohlédnutí za klubem Křenová v Brně můžeme jí ale brát třeba jako dokreslení tématu.

Pojďme k negativům. V knize se pochopitelně objevuje řada chyb a chybiček. Sice vzhledem k množství zpracovaného materiálu jich je zanedbatelné množství, ale bylo by hloupé se tvářit, že vůbec nejsou. Jestliže některé detaily jsou zanedbatelné (kytaristovi Modrých tanků a pozdějšímu basistovi Ecstasy Of St. Theresa Honzovi se Puding jenom říkalo, příjmením je Gregar), jiné už jsou silně mystifikující (za pokračování Letadla lze daleko spíš než Jižní pól považovat Toyen; baskytaristou severomoravských SMS nebyl Jiří Fiala, který navíc - jak je psáno - ani nestál u zrodu Mňágy a Žďorp, ale jeho bratr Petr, který Mňágu poté nejen založil, ale dodnes v ní zpívá). Nepodstatná, ale veselá je autorova obsese, že skoro každá česká novovlnná parta, kterou zmiňuje, hrála převzaté Police. Co se mnou ovšem docela zacloumalo je informace, že: (cituji) v červenci ´93 měl na ČT premiéru film "Visací zámek" shrnující jeho dosavadní kariéru pochopitelně se v něm objevuje i řada předlistopadových záběrů. (konec citace) Ten film se ve skutečnosti jmenoval "Visací zámek 1982-2007", a už z toho je patrné, že nešlo o žádný dokument, ale o geniální mystifikaci, v podstatě debut režiséra Petra Zelenky (v letech 1984-87 člena novovlnné party V noci). Zelenka ďábelsky proložil několik neuvěřitelných, leč reálných událostí z historie Visacího zámku řadou vyloženě vyfabulovaných historek a událostí, a vše promíchal, aby tak vznikl úžasný výsledek. Nejsem schopen posoudit zda-li úplně všechny, ale většina oněch předlistopadových záběrů byla pochopitelně zfalšovaně natočena nově. Zelenka pak onen model ještě zopakoval ve filmu "Mňága Happy End", a víceméně i v "Roku ďábla". Podezřívám autora, že film neviděl a pouze ho někdo špatně informoval, protože situace, kdy Jiřina Švorcová recituje texty Visacího zámku na televizní obrazovce či to, že zákaz koncertu Visacího zámku způsobil listopadovou revoluci, snad duševně zdravý člověk nemůže brát jako vážný dokument. Ale pojďme dál.

Další věc, která mi připadá, že knížku zbytečně degraduje, je podléhaní příliš osobnímu pohledu. Aby bylo jasno, sám jsem zastáncem názoru, že něco jako objektivní pohled je jen čirá fikce, ale chápu, že se autorovi nechce příliš rozepisovat se o takovém svinstvu, kterým bezesporu byla skupina Orlík, chápu i důvody, zmíněné u odstavce věnovaného Třem sestrám. Ale odbýt S.P.S. tím, že měli jalové texty a těžkopádnou hudbu plnou sól mi připadne hodně alibistické. O pár stránek je totiž zmíněno několik dalších kapel, kde něco podobného najednou nevadí (za všechny poměrně dost vychvalovaný spolek Suicidal Commando). Naživo jsem je nikdy neviděl, ale mohu-li soudit z nahrávek - např. ze sampleru Nepříčet, byla jeho úroveň mírně řečeno hodně nízká, o nesnášenlivosti v textech ani nemluvě. Takže pokaždé podle jiného metru???
Trochu nešťastné mi také připadá ono ukončení v roce 1989. Ať o tom přemýšlím, jak přemýšlím, daleko podnětnější by bylo dotáhnout to do konce roku 1992, do rozpadu Československa. Tehdy už totiž bylo jasně dané, kdo byl do punku před Listopadem pouze uměle zatlačen, u koho to byla jen póza, a okamžitě po uvolnění poměrů se svezl po komerční vlně, a u koho to byl spíš životní postoj a hraje tuhle muziku dodnes, kdy to je zase už jen záležitost pro pár nadšených (ne, o komerčně úspěšném neopunku se stovkami fanoušků se nemíním bavit...). Navíc by tak bylo možno zmínit celý boom punkových a hc kapel z počátku 90. let (napadají mě jména jako Panenka Klaus Barbie, 111.pivní peruť, Stalinovy oběti, Rusko, Mauzoleum, Mud Pies plus i v knize zmíněné Gummy Pig, Svobodný slovo, Akutní otrava a další - byly jich spousty). Dobrá, řeknete si cobykdyby, nicméně proč o některých tu zmínka je (naprosto nic proti nim, ale v seznamu nahrávek v knize, která údajně mapuje scénu do roku 1989 figuruje i nahrávka Akutní otravy z roku 1991 nebo Čerfůf punk z roku 1992...), a o některých ne??? A v podstatě to platí i o profilovaných - proč je u některých vývoj po Listopadu ´89 jen letmo zmíněn, jinde zhruba zmapován a jinde to autorovi nestálo za to???  (u Plexis ani ťuk o návratu k punkovému směřování v polovině devadesátých let, u UJD tu je zmíněno, že dodnes natočili čtyři alba. Ve skutečnosti jich vydali osm, z toho pět řadových - reedice v USA v to nepočítaje. Pro upřesnění dodám, že kniha podle slov autora vznikala v roce 2001). No nic, možná se už jen rýpu v detailech. Každopádně to nic nemění na kvalitách knížky, zmíněných v úvodu.
Je jasné, že já, člověk, který sice punk poslouchá a spoustu kapel má rád, to asi vidí úplně jinak než autor, evidentně hluboce ponořený do tématu, a občas až se sklony k fanatismu. Pokud se divíte, proč pořád jen používám slovo autor, pak vizte, že kniha není podepsána. Z kontextu sice jasně vyplývá, že se jedná o někoho z redakce fanzinu Hluboká orba, ke kterému je kniha přikládána jako příloha (i když asi většina čtenářů to bude chápat naopak...), ale jméno nikde nenajdete. Možná také proto, že jak je dokumentováno v závěrečné kapitole, pohled aktuálního režimu na tuto subkulturu se v podstatě až tak moc neliší od přístupu režimu předchozího.

(Zdroj: freemusic.cz 2002)


Právě vyšel dlouho očekávaný dotisk dnes už legendární knihy Kytary a řev aneb Co bylo za zdí. Tato kniha se hned po svém prvním vydání stala skutečným bestsellerem a to nejen proto, že jde v podstatě o první knihu podrobně se zabývající československou předrevoluční punkovou scénou, ale i díky svému čtivému zpracování.

Pokud jste nestihli si knihu opatřit v minulých letech, máte nyní jedinečnou příležitost zařadit si ji do své knihovničky. Poslední dotisk vyšel před dvěma roky a byl rozebrán během 3 měsíců, takže není moc času na nějaké váhání. Kniha vyšla jak již v minulosti u Papagájova Hlasatele a koupit ji můžete za 270kč.

Zatím nejsou žádné produkty na podobné téma

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.

 

(prázdný)