Acidez - In punk we trash

Někdy je prostě skvělé vrátit se k základům („Chceme pít pivo“). Někdy to nemůže být dostatečně obecné („Nenávidíme společnost“). Někdy jsou texty dobré, ne proto, že by byly vysoce sofistikované, ale překládají hudbu do slov („Chceme být svobodní“). Stručně řečeno, někdy je úžasné poslouchat album jako „In Punk We Thrash“.

Přiznám se, že můj první kontakt s kapelou přes YouTube zanechal ambivalentní dojem. Po hudební stránce se mi jejich píseň, titulní skladba, okamžitě zalíbila. Skvělý riff, spousta energie a primitivní, ale přesto chytlavý refrén vede přesně k tomu, čím píseň chce být: thrasherem ovlivněným punkem. Proč ale zpěvák, jakýsi Mexičan Mike Muir, mával kolem sebe figurínou nože? Každopádně křičel slova jako „Mosh or die, pogo till death“, zatímco hlavní kytarista vypadal jako vnuk Dee Dee Ramone. Čím víc jsem písničku poslouchal, tím víc mě bavila tahle přímočará krkolomná a můj vnitřní hlas mi říkal, že si album musím koupit.

Teď sedím tady ve svém pokoji a poslouchám zlatý vinyl „In Punk We Thrash“. A ano, na tomto výstupu je více punku než thrashe. Nejde jen o kresbu, pěkně infantilní malbu na zadní straně lyrického listu nebo o oblečení hudebníků. Syrová jednoduchost písní jako „Hasta la muerte“ staví most ke kapelám jako English Dogs (než se ztratili tam, kde začala legenda…) nebo Broken Bones. Acidez nezná žádný druh stopky, a tak není překvapením, že „Hasta la muerte“ je sevřeno dvěma stejně rovnými a zběsilými kousky, instrumentálním intrem (vysílá toto rychlé zahájení pozdrav „L.S.D.“ od Nuclear Assault?) a titulní skladba, která boduje svým neodolatelným drivem. Mimochodem, zvláště tato píseň vynáší na světlo vysokou kvalitu produkce. Baskytara je cenným faktorem, vše je průhledné, ale ne sterilní a žádný komponent nepostrádá působivost. I ve svých nejdivočejších částech, například během dominantních vysokorychlostních úseků přátelského nazvaného „No hay perdón al enemigo“, inscenace září jasností.

Má ale smysl vyzdvihovat jednotlivé skladby? Celá strana A je vyplněna na maximum fantastickým materiálem. Trochu mě překvapuje lyrický exkurz do black metalu v „Satanic Conspiracy“, protože sociálně kritické texty jsou z mého pohledu vhodnější. To však není žádný velký problém a mé drobné stížnosti byste neměli brát příliš vážně. Důležitější je, že strana B plynule navazuje na předchozí materiál. „El punk salvó mi vida“ je dalším rychlým soundtrackem pro další mosh pit a podle názvu obsahuje nejpunkovější riff alba. Každopádně to není jen práce s kytarou, co dělá tento vinyl tak skvělým vydáním. Hlavní vokalista Tupa nemá ten nejcharismatičtější hlas, jaký jsem kdy slyšel, ale vyjadřuje potřebnou dávku hněvu, vzdoru a vzpoury. Takže se kvalifikuje pro thrashující headbangery, ošklivé punkové bomby a pivní uctívání Motörhead („Wasted on the Road“, žádný zvýraznění, ale stále v pořádku).

Punk nebo thrashmetaloví puristé budou pravděpodobně naříkat nad zde prezentovaným mixem, ale jejich úzkoprsost není problémem Mexičanů ani mého. Nejen, že zlotřilý riff "Anti-autoridad" je prostě příliš cool na to, aby byl ignorován, a baskytarista se ještě jednou zblázní. Baví mě propojení punkové estetiky s mlátícími kytarovými zvuky i neustále vysokou energetickou hladinou špinavé desítky skladeb. A jsem si jistý, že „Nos quieren controlar“ má skutečné pozadí, ale druhá strana nikdy nevyhraje, dokud bude slyšet alarmujících šest strun této písně. Vzhledem k této situaci doporučuji následující: Pijte pivo! Nenávidět společnost! Uspořádejte párty! Poslechněte si „In Punk We Thrash“!

zdroj:metal-archives.com

https://acidezpunx.bandcamp.com/album/in-punk-we-thrash-3

tracklist:

01. The March Of The Callejers

02. Hasta La Muerte

03. In Punk We Thrash

04. No Hay Perdon Al Enemigo

05. La Muerte Es Un Negocio

06.  Satanic Conspiracy

07. El Punk Salvo Mi Vida

08.  Nightmare

09. Wasted On The Road

10. Anti-Autoridad

11. Nos Quieren Controlar

12. We Are The Threat