Clash, The - Clash, The

Jedna z nejdůležitějších londýnských punkových kapel. Založeni v roce 1976 Mickem Jonesem a neúspěšným výtvarníkem Paulem Simononem. Ty správné obrátky to ale nabralo až s příchodem zpěváka a kytaristy Joe Strummera (vl.jm. John Mellor). 20. září 1976 vystoupili THE CLASH na legendárním koncertě punkových kapel v klubu „100,“ společně se SEX PISTOLS a THE DAMNED a odstartovali tak v Británii celou tu ježatou legraci. Jako první punková kapela podepsali smlouvu s velkou nahrávací společností (CBS), u které také natočili tento svůj stejnojmenný debut. Přestože je to hudebně nejostřejší deska v celé historii THE CLASH, nenajdete zde jen a pouze agresivní materiál. Kapela od začátku dávala najevo, že to umí i pomalu a že jí nejsou cizí i jiné žánry, jako je např. reggae a nebo ska, což se naplno projevilo na jejich pozdějších albech. S relativně umírněnou hudbou ostře kontrastovaly velmi agresivní, útočné a nekompromisní, proletářské texty, velmi silně politicky a sociálně zaměřené, jenž ze sebe Strummer chrlil naštvaným chraplákem - jazykem ulice. Jedním z vrcholů je jejich vůbec první singl, burcující píseň „White Riot,“ která se stala manifestem londýnské punkové komunity. Ale i další písně, jako třeba „Remote Control,“ „London´s Burning,“ „I´m So Bored With The U.S.A.“ „Hate and War“ a nebo „Garageland“ zcela zlidověly a dodnes ji je hvízdá kdejaký malý smrad na londýnském předměstí. Ve své době měla tato deska zcela zásadní význam, dnes už však, přiznám se, na mě nemá ten účinek, jako tehdy. 


Tracklist:
01. Janie Jones 
02. Remote Control 
03. I'm So Bored With The U.S.A. 
04. White Riot 
05. Hate & War 
06. What's My Name 
07. Deny 
08. London's Burning 
09. Career Opportunities 
10. Cheat 
11. Protex Blue 
12. Police & Thieves 
13. 48 Hours 
14. Garageland