Filth of Mankid - The Final Chapter

Pamatuji si hudbu, která se mi líbila v roce 2000. Sosal jsem death metal z počátku 90. let, jako by neexistoval žádný zítřek, a přitom jsem se nořil do různých podstylů hardcorové scény. Jedna nahrávka, která vyčnívala, byla „Monuments to Thieves“ od His Hero is Gone, výjimečné hardcorové kapely, která se vyvinula do další výjimečné hardcorové kapely (Tragedy). Miloval jsem tyhle věci, byl bych u vytržení, kdybych v té době objevil Filth of Mankind. Toto album, "The Final Chapter", má stejný neklid jako Tragedy a stejnou bezednou tíhu jako His Hero is Gone, ale s přidanou oldschoolovou death a blackmetalovou atmosférou.

Základem zvuku kapely je old school crusty hardcore. Každá vteřina tohoto alba má temnou, turbulentní, éterickou atmosféru, která mi připomíná Amebix nebo Axegrinder (jasně že s dávkou Discharge, když se tempo zrychlí). Slyším Bathory, zejména ve způsobu, jakým se klávesy promývají pod kompozicemi, aby poskytly nějaké ambientní zlo. Ovlivnění Deviated Instinct, to množstvím crust death metalových riffů nemůže být náhoda. Další srovnání by bylo Enough!, bývalá kapela zpěváka Tomka Pawlaka, která před pár lety vydala brutální kazetu "Darkside". To jsou hluboké kořeny.

Filth of Mankind zní jako kapela s naprostým pohrdáním okolním světem. Jsou mistry v budování napětí a ohrožení. Apokalyptická atmosféra konce století je ekvivalentní estetice nukleárního zničení desek z 80. let jako „Monolith“ a „Rise of the Serpent Men“. Skvělým příkladem je ohromující osmiminutový otvírák („Úpadek“). Zní to jako megatonová aktualizace „Axeman“ od Amebix a jede podobný riff. Na metalové scéně v té době nebylo mnoho, co by se této úrovni punkové temnoty vyrovnalo. Atmosférický 'old school' death metalový revival ještě nenastal a jeho předchůdci (Funebrarum) se teprve zformovali. "The Final Chapter" uspokojila touhu, jako snad žádná deska.

Je tu víc než jen atmosférická mlátička. Jsou tam i skvělé písničky. Nejraději mám našlápnutou „Obłędna rzeczywistość“, která zní jako těžší verze Tragedy. Genialita této písně je v tom, že dokáže znít chytlavě v jazyce, kterému nerozumím (polsky). Závěrečná skladba ("Zamknięty rozdział") je další osmiminutovou ódou na temnotu a destrukci, která konkuruje otvíráku a je ještě jasnější v používání kláves. Je pravda, že na druhé straně je pár slabších momentů. "Rejs ku zagładzie" a  "Cywilizacja jednorazowego użytku" jsou méně zajímavé než ostatní skladby.

„The Final Chapter“ je zdrcující nahrávka, která vám po dohrání bude znít v uších. Je to odvážné, impresionistické album, které dovádí šablonu Amebix do skvěle temného závěru. Není to úplně klasika. Postrádá hnací energii „Monuments to Thieves“, protože bubnování je trochu nedbalé a nemá historický význam jiných výše zmíněných desek. Přesto vytírá podlahu s většinou kapel z té doby (a od té doby). Doporučeno pro každého, kdo se rád brodí ve špíně.

https://filthofmankind.bandcamp.com/album/the-final-chapter-remastered

tracklist:

1. Upadek 07:56

2. Poszanowanie różnorodności 03:23

3. W piekle codzienności 04:49

4. Obłędna rzeczywistość 04:38

5. Rejs ku zagładzie 04:30

6. Bastard 03:58

7. Cywilizacja jednorazowego użytku 03:01

8. Zamknięty rozdział 08:20

9. Czas końca wieku 03:43

10. Na krawędzi życia 03:13

11. Męski świat 02:05

12. Zwiastun 04:24

13. XX wiek 03:12

14. Fundament 02:38