Francouzští Oi! skinheadi Lion’s Law vydali své čtvrté album do časů poněkud nejistých, s navíc příznačně znějícím názvem, který stylově parádně zapadá do časů pandemických. Což ovšem bez pochyb nebyl ani úmysl, ani projev vizionářských vizí.
Obal s historizující grafikou rezonuje současné vizuální trendy v daném stylu, kdy výtvarno toho zajímavějšího z Oi! punkového ranku operuje s vizuálem, čerpajícím z pohansko evropských či ranně středověkých iluminací v jednoduchých černobílých konturách. To často více než Oi! evokuje amatérské heavy metalové singly z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.
V drážkách se ukrývá čtrnáctinásobná dávka hymnického punku, akcentující přímočaré kytarové motivy a drsňácky mručounský zpěv, symptomatický pro současné skinheadské kapely a mající blízko k tomu, co bylo ve svých časech prezentováno jako hatecore. Ostatně i Lion’s Law si s hardcore pojetím punku umí hezky pohrát, což dokazují v písni Roses And Fire. Ovšem jádrem nahrávky jsou hymnické street punkové kompozice s mnohdy výrazným chytlavým potenciálem. Skladby jako hned druhá PBS, naprosto skvělá The Reaper, Destin Criminel nebo Un Jour dokáží strhnout a to i posluchače nefixovaného na ojovou hudební estetiku. V okamžicích, kdy Lion’s Law využívají svůj rodný jazyk, nelze přeslechnout duchovní návaznost na skladby z klasických kompilací Chaos In France.
https://www.youtube.com/watch?v=yQdMJgWG500
Tracklist:
01. Intro
02. PBS
03. The Reaper
04. Destin Criminel
05. Escape
06. Un Jour
07. Roses and Fire
08. Fidèle
09. The Enemy
10. Damaged Heart
11. Sablier
12. Revenge
13. Pathfinder
14. Destined To Fall