P.S. - V oslovských lavicích

PHR aktuálně vydává na asfaltové placce nahrávku, kde už její geniální název probudí v každém z nás
množství vzpomínek. V oslovských lavicích. Navíc mezi námi asi není nikdo, kdo by alespoň jednou
v životě neměl pocit, že si během školní docházky připadal jako osel. Peprné je bezpochyby i
pojmenování samotné skupiny, která v červnu 1988 tuto dnes již klasickou punkovou demonahrávku
pořídila. Jistě, v současnosti máme mnohem bizarnější názvy kapel, ale v roce devatenáct set
osmdesát šest byla odvaha pojmenovat hudební úderku Pohlavní styk. Zvláště, když se její členové
nacházeli ve třetím ročníku Gymnázia Jana Keplera. Není se tedy co divit, že brzy začali používat
zkratku P.S. která tolik nedráždila, a přitom nabízela nejrůznější úhybná vysvětlení. Ona demokazeta
pořízená touto závadovou mládeží každopádně na hony voní spratkovským vzdorem a nostalgickou
slzu u ní nezamáčkne jen ten, komu název jedné z hitovek - Pivo za 2,50,- evokuje časy, kdy se
padesát korun československých dokázal ztřískat jako dobytek.

Seber se a táhni vodsaď
Už tě mám tak akorát dost
Nelez už mi na voči
Jestli nechceš, abych dostal zlost

Všechny archivní tuzemské punkové nahrávky, které label Papagájův hlasatel pod svými křídly
vydává, v sobě nesou dva styčné body. Prvním je zachycený obraz doby, který se bohužel často
promítá i do kvality nahrávky. Vévodí mu svébytná atmosféra a spiklenecké texty, stejně jako skoro
hmatatelná revolta a určitá nepoddajnost vyvěrající z podhoubí tehdejší kontrakultury. Druhým
bodem, který bezesporu také má svou váhu, jsou nyní sepsané vzpomínky členů kapel, očitých
účastníků událostí nebo punkových badatelů. PHR se vždy snaží, aby k aktuální reedici dostal
posluchač i něco navíc. Aby měl alespoň na moment možnost nasát dávno zapomenuté události.
Jednoduše aby nedostal jen obal a desku. Někdy však lze dohledat pouze pár dobových fotek nebo
zažloutlých koncertních plakátů, jindy je badatelská práce ještě těžší. Najdou se ale i chvíle
euforického zadostiučinění, kdy členové kapel s grácií na papír zachytí své vzpomínky a závdavkem
dodají úžasný archivní materiál. Takovým pak patří provolání slávy a veliké díky. A přesně tak to je i
v případě P.S. Fanoušek k znovuvydání V oslovských lavicích dostane v našlapaném bookletu nejen
autentickou kapelní story, ale také množství fotek. Jak dobových, tak pořízených speciálně pro toto
nové vydání. A samozřejmě nechybí ani texty. Když vydáváte kapelu s takovým přístupem, vlastně ani
nepřekvapí, že jejich muzika má co říct i po více než pětatřiceti letech.

Žádná dobrá kapela, už nás to začlo srát
Řekli jsme si v hospodě, kdo na co bude hrát

Po klasických porodních bolestech a personálních rošádách se sestava P.S. ustálila a získala na jistotě.
Jak to tak ale občas bývá, ve chvíli, kdy byla kapela na tvůrčím vrcholu, začala končit první etapa její
existence. Muzikanti se roztrousili po jiných, z dnešního pohledu již také kultovních, kapelách a
značka P.S. skomírala. V tomto bodu je ale potřeba vypíchnout, že se kluci na všechno (jako mnoho
jiných před nimi i po nich) nevysrali, a během jednoho víkendu natočili repertoár na kazetu
pojmenovanou právě V oslovských lavicích. Ta nahrávka se mezi vyvolenými promptně kopírovala
z kazety na kazetu, což v současnosti způsobilo zádrhel. Byl celkem problém najít záznam, který by
nebyl x-tou kopií x-té kopie.

Jedeme tramvají a flašku čůča máme
Nejlepší písničku od P.S. zazpíváme

Je zvláštní, že P.S. nikdy nedosáhli v očích široké veřejnosti takového věhlasu jako mnozí jejich
souputníci. Tihle kluci byli vždy trochu nenápadnou partou, přitom byli nejsilnější v kramflecích
v tom, co má kapelu definovat především - v muzice samotné. I přes neochvějnou příslušnost k punku
je jejich hudba zajímavá. Je to přesně ten případ, kdy mluvit o tříakordové skladbě můžeme chápat
jako urážku. Zatímco jiní se spokojili s tím, že svůj sound brzy pevně ukotví, a v podstatě z něj
vycházejí po celou dobu své existence, tahle kapela se nebála hrábnout do strun tak, aby to bylo
především zábavné a podmaňující. Stačí si pustit klasickou lidovkou načichlou skladbu Písničku si
zazpíváme, nebo připomenout zhudebnění básně Fráni Šrámka a vrstvy nenápadné pestrosti se
otevírají. Pozoruhodností nahrávky V oslovských lavicích je rovněž používání různých předělů mezi
skladbami. Jistě, dnes to dělá kde kdo, až to dokáže lézt krkem, ale ta nahrávka vznikla v roce 1988,
kdy se o tom ještě nikomu ani nezdálo. Použité dobové hlášky působí na jednu stranu vtipně, ale na
druhou z nich i po těch letech běhá po zádech mráz.

Vypil jsem tam tenkrát těch piv dvacet
Domů jsem šel, byl jsem jako klacek
Vod našich jsem dostal jen pár facek
To když mě přistihli z vokna zvracet

Více se ale dozvíte ve zmíněném dvanáctistranném bookletu. Zbývá jen dodat, že k dispozici je
limitka, kde na se základní žluté barvě vinylu objevují unikátní efekty, které z principu věci nemohou
být nikdy identické. Verze pro fanjšmekry a sběratele čítá 94 kusů. Pokud vám unikne, nebo
kdo si na takové vychytávky nepotrpíte, k mání i klasický černý vinyl, který nemůže nikoho urazit.

Nahrávku pro PHR remasteroval oblíbený Otyn z Davosu a ruku k výslednému zvuku přiložil také
jeden ze základních stavebních kamenů „Péesek“ – Wonid. Ten spolu s fotografem Štěpánem
Stejskalem poskytl mnoho dobových fotografií, a spolu s dalším nestorem kapely  Kratosem, se
podíleli na finální verzi obalu. Zbývá tedy už jen dodat, že konec letošního října se dá vyhlásit časem
Pohlavního styku.

Tracklist:
01. Písničku si zazpíváme
02. Táhni!
03. 1986
04. Píšou mi psaní
05. Hippie punk song
06. Práce na silnici
07. Anarchistická
08. I am not
09. Pivo za 2,50
10. Mejdan P.S.
11. To mi nejde do hlavy
12. Nepříčet 2
13. Dort humor
14. Kropáčova Vrutice
15. Fuck the war
16. Půlnoční autostop
17. Fotbal
18. Gloria
19. Nech už toho alkoholu
20. Řev šibeničního tura