Záviš - Syn vojáka

PHR naděluje pornofolk

Štědrý den je součástí svátků klidu a míru, ale punkový label musí stejně zlobit. Jinak by to v tento

významný čas snad ani nešlo. Už nefrčí uhlí a slupky z brambor, tudíž rabiátům punkový Ježíšek nadělí

zásadní album znojemského písničkáře a flamendra, známého pod pseudonymem Záviš. Pro jeho

neotřelý styl se vžilo označení pornofolk. Což je žánr, z něhož intelektuály berou mory a mravokárcům

se kroutí palce u nohou. Ale kápněme božskou, jde o soudobou lidovou píseň, která vzešla z putyk a

mluvy prostého lidu. Pokud si někdo myslí, že se u zaplivaných výčepů mluví spisovně, a na přetřes

přichází počasí a teorie relativy, tak je s prominutím vůl. 24. prosince, ať již chcete či ne, nadělujeme

na vinylu rebelantský písničkářský opus nazvaný Záviš, syn vojáka.

Lízaly se dvě panenky pod splavem

až jim sanice praskaly čert je vem

Lízaly se dvě panenky na hrázi

libé orgasmy je provází.

Milan Smrčka (1956) alias Záviš je písničkář a básník, který si ve svých textech nebere servítky a

předkládá „lehkost bytí“ tak, jak ji vidí on sám. Skrze alkoholovou clonu a cigaretový kouř. Díky tomu

se mu dostalo nebývalé popularity a jedním z jeho předních fanoušků byl sám božský Karel Gott. Ten

tvrdil, že se v životě tak nezasmál, jako když poprvé viděl Závišovo vystoupení. A poté si pořídil jeho

kompletní diskografii. Mezi Závišovy přátele patří třeba i Ivan Hlas nebo Petr Zelenka. Škarohlídům

samo sebou vadí, že zpěvákovy písně obsahují sprostá slova, expresivní výrazy a hanění všeho a všech

včetně sebe sama. Ale popravdě - to je jejich problém. Záviš jen jezdí s kytarou po koncertech, jejichž

počet mu může kde kdo závidět, a zpívá. Po vystoupení nemá problém s fanoušky posedět na baru a

popít. A oni ho za to milují, neboť je jedním z nich. Je chlápkem, se kterým si můžou společně

zazpívat a zanadávat na příkoří světa kolem nás.

Nejlepší jsou ženy po přechodu

když se hrabou ráno ze záchodu

Nejlepší jsou po přechodu ženský

ty mívají roupy sakramenský

Oblíbený kontroverzí folkař nemá potřebu lhát. Autentičnost je přesně to, co jeho projevu dodává

grády. Skutečně je synem vojáka z povolání, narodil se v malé vesničce kousek od Znojma a svou

první desku vydal samonákladem ve 42 letech. Než se začal živit hraním, pracoval jako řidič sanitky,

traktoru, trafikant, prodejce klobás nebo umýval nádobí. Prosadil se zdola, bez prošlapávání cest a

poklepávání po zádech. Tématy písní, které je prý schopen napsat během pár minut, jsou často ženy,

samota, smrt, alkohol, pohlavní styk či stáří. To posluchačům nenasazuje růžové brýle a nenutí je

vidět pouze svět úspěšných a bohatých. K tomu si přidejte charakteristický Závišův zjev prošedivělého

seladóna z nádražního bufetu s tváří vyžilého květinového dítěte, a je nad slunce jasné, že tohohle

týpka můžete buď srdceryvně milovat, nebo z duše nenávidět.

Hledali mě včera večer fízli

hledali mě včera večer fízli

Já však zrovna nebyl doma

Já byl na Červeném mostě

a na něm jsem kouřil prostě

Záviš, syn vojáka je mistrovo třetí album, původně vydané roku 2001, a obsahuje množství skladeb,

které již dávno zlidověly. Je zcela běžným jevem, že písně jako Chcánky, Dvě panenky, Marie, Já na

vojnu nepudu, Ženy po přechodu nebo Narozeniny zplna hrdla řve publikum na jeho koncertech, ať se

již nachází v jakémkoli stavu podroušenosti. Osobně si pamatuji na Závišovo vystoupení na velkém

punkovém festivalu probíhající v dopoledních hodinách, kdy celé stanové městečko sešlo pod

pódium, aby si společně tyto hity zazpívalo, a poté se vrátilo zpět dospat prohýřenou noc. V textech

ale Milan Smrčka nezapomíná ani na Znojmo, kterému je na této desce věnováno výborné blues

Červený most. Ono totiž nic v jeho tvorbě není tak prvoplánové, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Album je remasterováno pro vinylové účely a obsahuje celou původní nahrávku. Na černém vinylu a s

fungl novým obalem vychází 24. 12. 2023 u PHR.