Thema Eleven - The Great Misanthrope

Thema 11 vydala novou desku. Tato informace si zaslouží pozornost už sama o sobě, protože u nás je skutečně jen málo kapel, které mají za sebou takový kus cesty a tolik poctivé práce jako tihle hradečtí černokněžníci. A taky už od jejich předchozí Choose Your Beast přeci jen nějaký čas uplynul, takže jsem byl velmi zvědav (a určitě nejen já), co nové se v temných jeskyních podařilo vymyslet a ukovat. Tedy ještě lépe, jak se to podařilo uválcovat na stříbrný kotouček, protože skladby, které jsou na The Great Misanthrope zaznamenány už přeci jen párkrát zmasakrovaly moje sluchové ústrojí v podobě koncertu (většinou výborného). Už tam pak byl ten krok, který Thema udělala patrný celkem zřetelně a nahrávka to jen potvrdila. Nová deska je mnohem přímočařejší, rychlejší a tvrdší. Tyhle tři slova to vystihují skutečně nejlépe a netřeba vytvářet další složitější konstrukce k popsání změny, kterou hudba Themy prošla. Zůstalo tam napětí, ve kterém je neuvěřitelná síla téhle kapely, protože občas máte skutečně pocit, že něco není v pořádku a začnete se nervózně dívat kolem sebe, abyste zjistili, že to, čeho se bojíte je vlastně jen váš stín. Zůstaly ty nervy drásající kytarové nájezdy, jež z vás postupně stahují kůži a nechávají vás pěkně vycukat, aby vás následný přechod do tvrdé rytmické pasáže rozdrtil na prach. Ale přesně tohoto momentu zlomu, absolutní zkázy, dokázala nyní využít Thema mnohem lépe a některé změny tempa i nálady jsou skutečně impozantní a nemají vůbec daleko k mistrům jakými jsou v tomto např. Remains of the Day (i když je to stále samozřejmě mnohem méně crust) nebo Kylesa. Její současné podobě se Thema blíží asi nejvíc, a kdo slyšel její poslední desku, ví o čem je řeč. Je to prostě buldozer, jež propojil do dokonale ničící bouře prvky metalu, crustu a apokalyptické nálady se kterou poprvé přišli Neurosis ( a dotáhli ji k dokonalosti na Enemy of the Sun) a teď s ní pracují např. Isis, Red Sparowes nebo Pelican, i když záměrně ne s tak zničujícím dopadem. V případě Themy jsou pak patrné ještě jejich kořeny v živelném emocoru poloviny 90. let, jako Groundwork nebo Iconoclast, což jim dodává na agresivitě. Ta je pak ještě podpořena střídáním dvou vokálů, z nichž hlavně ten Honzův je skutečně brutal. Davidova melodičtější poloha, která je slýšet hlavně ve třetí a nejklidnější skladbě desky mi pak občas připomíná Seven Samurai od Ember. Další devizou je pak spousta silných kytarových nápadů, jež se vám zaseknou do hlavy a navíc je skvěle drží pohromadě tvrdé bicí, jež mají největší sílu v těch zlomových momentech, o kterých byla řeč výše. Do pochmurné a otázky vyvolávající nálady pak přesně sednou texty, které si musíte zpracovat po svém, zneklidňující booklet a dílo zkázy dokonává parádní zvuk, jež mají na svědomí Ondřej Ježek a Alex Newport a víc k tomu myslím netřeba dodávat. Jestliže se o Themě dlouhou dobu mluvilo jako o následovnících Lvmen, v mých očích právě žák překonal svého učitele.
(Zdroj: Czechcore.cz)

www.myspace.com/themaeleven

Tracklist:
01. Lamb Of God      1:39      
02. Soft Is The Skin     5:45     
03. The Impact     5:22     
04. Cash For Rockin     4:05     
05. The Marvel     6:11     
06. Private Vision Of Hell     4:42     
07. The Tempest     5:36     
08. In Dark Awake     6:53